4 trendy, bez kterých bychom se klidně obešli
1. Příběhy o úspěšném hubnutí
Číst o úspěšné cestě jiných lidí ke snížení hmotnosti, prohlížet si jejich obrázky před a po, může být motivační. Někteří z nás jsou poháněni pouze srovnáním, které může být docela silným motivátorem. Neměli bychom však podceňovat, jak mohou být transformační příběhy a obrázky před a po pro ostatní demotivující. Chápu a respektuji ty, kteří chtějí sdílet něco, na co jsou hrdí. Ale srovnání přirozeně znamená určitý druh klasifikace nebo škatulkování: jeden člověk je je v něčem lepší než ten druhý.
V případě hubnutí jsou ti, kteří zhubli, považováni za příběhy „úspěchu“ a zanechávají slovo „selhání“ pro ty, kteří nezhubli nebo nezhubli na hmotnost, kterou chtěli. To přímo vytváří nezdravou asociaci: hubnutí se rovná úspěch a stálá hmotnost nebo přibývání na váze je neúspěchem. Pokud jste zhubli, máte úspěšný příběh; pokud ne, váš příběh je neúspěšný. To dále podporuje myšlenku, že být hubený je dobré a cokoli jiného je prostě špatné.
Co je můj návrh?
Sdílejme pocity. Na pocitu záleží. Když se podíváme na "úspěšnou" fotku před a po nevíme, jaký má dotyčný vztah k jídlu. Nevíme, co všechno tomu musel obětovat a nevíme jestli takhle bude vypadat i za měsíc. Proto sdílejme pocity. Cítit se dobře, ať už na nové či stejné váze nebo i vyšší váze, to je skutečný příběh úspěchu.
2. Škatulkování jídla
Přisuzování morální hodnoty jídlu vede k černobílému myšlení, což vede k pocitu viny, pokud se sníme „špatné jídlo“. Znáte ty titulky: ''15 dezertů bez viny, které si můžete dopřát'' nebo ''Nejlepší jídla pro váš cheat day''. Dezerty bez viny znamenají existenci dezertů, kvůli kterým bychom se po jídle měli cítit provinile. Nic takového neexistuje.
Cítíme se provinile, když děláme něco morálně nesprávného. Na jídle není nic morálně špatného. Krádež, podvod, ublížení, to jsou věci, které znamenají, že jsme udělali něco špatného. Dny, kdy nedodržíme svou přísnou dietu není nic špatné a nazývat je "cheat days", tedy dny kdy podvádíme, jen přispívá k černobílému myšlení, které nakonec vyústí v neuspořádané stravovací návyky.
Co je můj návrh?
Označujete věci negativními slovy (např. ‚nezdravé jídlo‚ neopravdové, špatné) nebo pozitivními slovy ( ‚zdravé‘, ‚dobré pro vás‘, ‚opravdové‘, )? Když to uděláte a sníte jídlo s ‚označením‘, jaký z toho máte pocit? Berete si tu nálepku i pro sebe? Co s tím? Zkuste se zamyslete se nad alternativami. Pokud chceme popsat jídlo, proč neprozkoumat jeho strukturu, chuť nebo obecné vlastnosti? Např. ze „zdravého“ salátu se může stát „barevný“ salát, z „nezdravého“ sáčku chipsů se může stát „křupavý“ sáček chipsů, Pohrajte si s tím a můžete i zapojit své děti (pokud nějaké máte) do hledání alternativních názvů! Uvidíte, že je to bude bavit :).
3. Nové diety
Snad každý týden přichází internet s novým dietním plánem nebo novou dietou. Máme jich spousty: Dukanova dieta, Atkinsova dieta, ketogenní dieta, Low car, ananasová dieta, rýžová dieta…
Měli bychom držet dietu s nízkým obsahem sacharidů – protože ze sacharidů se přibírá? Nebo máme držet dietu s nízkým obsahem tuku, protože z tuku se tloustne? Máme jíst jedno jídlo denně, protože to dělali naši předkové? Máme jíst každé 3 hodiny, jinak naše tělo přejde do režimu hladovění? Co tedy?
Všechny tvrdí, že je ona ta správná, ta přirozená, ta, která nás udělá nejzdravějšími a ta, díky které rychle zhubneme. Přesto si všechny celkem odporují. Je to matoucí šíření dezinformací.
Co se stane, když budu následovat tyto diety? Vyhýbání se určitým druhům potravin nebo vylučování skupin potravin přispívá ke strachu a stresu. Nereálná pravidla určitých diet ve finále vedou k selhání a pocitu, že nemám silnou vůli, když to nedokáži dodržet. Celkově následování diet akorát vede do začarovaného kruhu znovu začíná a selhávání.
Co je můj návrh?
Inspirovat se z určitých výživových směrů a vytvořit si pravidla vlastní. Vnější pravidla následujeme, protože to někdo řekl, ale zapomínáme na individualitu a co skutečně vyhovuje nám. Experimentujme, zkoušejme, ale nezapomeňme, že žádný extrém nevěstí nikdy nic dobrého.
4. Fatfobie
Mezilidská fatfobie má negativní vliv na mezilidské vztahy, neboli to, co si o nás myslí ostatní a jak se k nám chovají. Pro příklady mezilidské fatfobie nemusíme jít daleko, stačí nakouknout do komentářích na sociálních sítích „ Jsi vlastně pěkná v obličeji, jen kdybys trochu zhubla“ nebo „Nepřibrala jsi trochu?“
Ale fatfobii se podrobujeme i my. Říká se tomu interpersonální fatfobie a znamená to, že hodnotíme svou hodnotu na základě vyšší hmotnosti. Příkladem může být připisování špatných věcí, které se nám dějí, tomu, že máme určitou hmotnost nebo že se nikdy necítíme dobře nebo dostatečně hubení.
Jaké má důsledky fatfobie? Mění naše vnímání na sebe sama i na druhé a podporuje myšlenku, že jedinci s vyšší hmotnosti nejsou hodní, nezaslouží si nic - štěstí, uznání, úspěch. Z toho také vyplývá, že krása a vyšší hmotnost spolu nemohou koexistovat, ale to je nesmysl.
Co je můj návrh?
Začni u sebe. Změň jazyk, jaký o sobě používáš. Mluvila bys takhle o své kamarádce, jako mluvíš o sobě? Zkus si třeba stoupnout před zrcadlo a místo věcí, které se ti na sobě nelíbí, vyjmenuj věci, které máš na sobě ráda. A uvědom si, že naše hodnota nesouvisí s tím, jak vypadáme, ale jací jsme. Naši blízcí s námi nejsou pro vypracované břicho. A čím více budeme vědomě posilovat svou hodnotu, tím méně se nás dotknou komentáře ostatních. Přijmout své tělo nemusí znamenat, že na něm nechceme něco změnit, jen přijímáme to, jak teď vypadá a chceme o něj pečovat a ta péče může být právě třeba v podobě zdravého vztahu k jídlu a pohybu.