Vyhledat
  • tojidlo

Hlad není sprosté slovo

Hlad může být přirozený, ale i nepříjemný. V každém případě je to signál, že naše tělo potřebuje výživu. V tu chvíli se o slovo se hlásí hormony. Aniž bychom něco věděli o biologii, pociťujeme hlad nebo pocit sytosti, což vede ke dvoum hormonů: ghrelin zvyšují chuť k jídlu a leptin ji snižuje.


ghrelin je hormon hladu.

Co to znamená? Jednoduše zvyšuje náš apetit. Čím více budeme ignorovat hlad, tím víc se bude naše tělo bránit ghrelinem. To je i jeden z důvodů, proč diety s velkým omezením příjmu nefungují. Jednoduše nám tělo nedovolí se vyhladovět.


Tím se dostávám k síle vůle. Pokud se vystavíme radikální dietě, není to o vůli. Nastupuje biologie a tělo nás svými mechanismy k jídlu dovede.


Dokonce u chorobných dietářů se produkuje ghrelinu víc. Tím je každá dieta o to těžší!


Předpokládá se, že ghrelin se nejčastěji přihlásí o pozornost večer, to může vysvětlit, proč po celodenní práci a vynechané svačině, nalítneme na ledničku.


Jak ghrelin dostat pod kontrolu? Jednoduše jíst dostatečně.



gif


je to biologie.

Pokud vnímáme hlad jako biologii, je snažší ho přijmou a uvědomit si, že je to jen hormonální odpověď na aktuální stav. A čisté volání po energii.


Dřív nám bylo vštěpováno, že hlad je něco špatného. Že ve chvíli, kdy přijde hlad, tělo se nějakým nevysvětlitelným způsobem lekne a začne ukládat všechno následující jídlo do tuků - to se neděje.


Jíst či nejíst po 2-3 hodinách?

Na tuto otázku se můžeme dívat ze dvou pohledů. Pokud mám problém rozpoznat hlad, jsem chronický dietář nebo trpím obezitou (obézní lidé mají ghrelinu málo, jejich těla tedy zřejmě signály hladu špatně čtou nebo ignorují) nebo teprve s nasloucháním vnitřních signálů začínáme, může být nastavení si pravidelných intervalů jídla užitečné. Pravidelností v jídle si dokážeme hormon hladu naučit a ochočit tak, že se ozývá v časech, kdy jsme zvyklí jíst – pokud tedy pravidelně obědváme v pravé poledne, hormon si navykne a jeho koncentrace se v období této denní doby zvýší.


Na druhou stranu díky těmto poučkám jsme někdy byli nuceni jíst v doporučeném rozmezí 2-3 hodin bez toho, aniž bychom měli hlad nebo potřebu jíst. Bez nějaké důvodu, jen proto, že to někdo neřekl.


gif


S hladem je dobré umět pracovat. Netřeba se mu úzkostně vyhýbat, jen umět rozeznat tu správnou úroveň hladu a nenechat ho zajít až moc daleko. Nejen to se učíme v kurzu #jimnormalne


Zároveň je dobré, umět rozeznat o jaký hlad jde...


hlad není jeden jediný


Biologický hlad (o tom jsme mluvili doposud, tělo křičí "Potřebuji energii! Dej mi jídlo!")

Emoční hlad to je, když se snažíme uspokojit své emoce půllitrem zmrzliny, protože den blbec)

Chuť ( to je, když jdu kolem cukrárny a dám si ten kousek zákusku, bez ohledu na biologický hlad).

Praktický hlad (nemám hlad, ale vím, že je dobré se teď najíst)


Věřím, že první tři druhy zní povědomě a praktický hlad, může být nový pojem. Podíváme se proto dneska blíže právě na něj.


praktický hlad

Je to situaci, kdy si raději k jídlu dáme něco, abychom předešli například pozdějšímu přejedení.


Mám tu pár příkladů:

  1. Mám schůzku v 11:00 a nebudu si moci sníst oběd, dokud schůzka neskončí. Vím, že bych pak měla hlad k padnutí a tak se rozhodnu dát si něco menšího, než půjdu na schůzku, i když teď nemám hlad.

  2. Mám hektický den. Jsem rozlítaná. Nevím, kde mi hlava stojí. Čas letí, jak zběsilý a na hlad nemám ani pomyšlení. Vím ale, že jakmile bych se pak zastavila, vdechla bych vše, co bych našla v kuchyni. Proto si jako prevenci nastavím budík, abych si udělala krátkou přestávku a něco si aspoň k jídlu dala.

  3. Letní horké dny a na jídlo není ani pomyšlení. Vím, že i tak potřebuji jíst. Takže se rozhodnu udělat si osvěžující, jogurtové smoothie.

  4. Roky na dietě a signály hladu se vytratily? To je případ, kdy návyk můžeme zase vypěstovat pravidelnými porcemi během dne. Opět pomůže nastavený budit třeba po 3-4 hodinách, který nám jídlo připomene.

  5. Dlouhá cesta autem a jediná možnost jídla nabízí benzinka? Bageta bude praktickým řešením, protože nevíme, kdy se podaří dostat se k nutričně bohatějšímu jídlu.



Neexistuje jediný správný nebo špatný způsob, jak využít praktický hlad. Může to vyžadovat určité pokusy a omyly, než si na možnost praktického hladu zvykneme, ale to je v pořádku. Zpravidla pomůže jednoduchá otázka:"Byla bych hladová, kdybych počkala, až budu mít možnost dát si jídlo?" pokud je odpověď ano, využiji praktického hladu a dám si jídlo nebo svačinu!


Rozpoznávat signály hladu a poslouchat své tělo je proces učení. A každá situace nám přináší nové a nové zkušenosti. Každá situace je vlastně takový experiment, kterým získáváme jistotu, jak správně porozumět našemu tělu. A takových experimentů bude v životě ještě tolik a v kurzu #jimnormalne se na ně připravujeme.





1 319 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše