Vyhledat

Jídlo bez nálepek

Trvalo to roky, než jsem si uvědomila, že dát si salát místo špaget není morální povinnost.

Avšak společnost toto poselství stále nepochopila.  Stačí vejít do obchodu s potravinami a křičí na nás reklama na nízkokalorické zmrzliny  “kup si mě, jsem bez výčitek”. "Tipy pro cheat day," vykukují ze stojanu na časopisy a ulička s chipsy šeptá  "Dopřej si to" . Tyto slova nejsou jen falešná reklama, je to jazyk, který spouští myšlenky a poškozuje náš  vztah k jídlu.

gif

Není nic převratného tvrdit, že jídlo a naše pocity spolu souvisí. Naše tělo při jídle uvolňuje dopamin, což je hormon, který nám dává pocit potěšení. Na druhou stranu výčitky, úzkost a strach jsou primární emoce, které se vyvinuly před miliony let, aby se přizpůsobily situacím, které ohrožují naše přežití.


Slova, která připisují určitým potravinám morální hodnotu, nám dávají návod, co jíst, aniž bychom zvážili, co bychom mohli chtít jíst a vzdělávat se v tom, jaké živiny naše tělo skutečně potřebuje. Tyto slova podporují chování nebo myšlenkové procesy, které nás nutí nedůvěřovat v oblasti jídla svému vlastnímu tělu a nabízejí nám alternativy, jak ignorovat své signály.


Všichni jsme byli někdy na obědě s kamarádkou, která říkala, že dnes bude „hřešit“ a objednala si dezert nebo na grilovačce, kde někdo prohlašuje, že celý den nejedl, aby se teď mohl pořádně nacpat. Tyto věty podporují celou myšlenku, že jídlo si musíme zasloužit.


Čím více se přikláníme k myšlence, že určité potraviny jsou „dobré“, tím více nahráváme marketingu dietní kultury, která využívá našich pocitů a vesele dál označují potraviny jako ‚bez výčitek, čímž posilují představu, že bychom při jídle určitých potravin měli mít pocit, že jsme udělali něco špatného.


Proč je označování potravin jako „dobré“ vs. „špatné“ škodlivé pro mé zdraví a štěstí?

Ve chvíli, kdy označíme nějaké jídlo jako „špatné, cheat, zpracované“, začneme ho vnímat negativně. Zabírá více našeho mentálního prostoru, protože trávíme více času přemýšlením. Označení potraviny jako „špatné“ ji ze své podstaty staví na piedestal.

gif

A když je něco na piedestalu, stane se pár věcí….

A) Možná to budeme chtít ještě víc (protože zakázané ovoce)

B) Možná nebudeme schopni být plně přítomni při jeho jídle, protože se do něj vnoří pocit viny, což sníží naši schopnost naslouchat zpětné vazbě našeho těla (tj. chutná mi to vůbec? nebo možná to není tak dobré? nebo možná jsem měla pár kousnutí a to mě uspokojilo)… místo toho může pocit viny vést k pocitu „no, už jsem to podělala” a sníme toho ještě víc, protože už to nemá smysl.

C) Přestává to být neutrální volba a začíná to mít morální důsledky. To znamená, že když jíme „špatné“ jídlo, říkáme si, že jsme „špatní, nemožní“.


Není špatné nebo dobré jídlo

Vím, že se to snáze řekne, než udělá. Někteří z nás  jsou zvyklí označovat potraviny již od dětství. Žijeme ve světě, který můžeme obtížně změnit, ale co můžeme změnit je, jak v něm žijeme.  Je hned několik praktik, které mají svou posloupnost a pomohou k odstranění nálepkování. Velkou částí se tomu věnujeme na kurzu #jimnormalne, ale pokud ti mám poradit jednu věc, co mě pomohla v odstranění nálepkování.. Vzdělávání se… Znalosti jsou velmi mocné a dají vám nový obzor a nabídnou nám nový jazyk, jak můžeme o potravinách mluvit. Krásným příkladem je pro mě majonéza. Dřív pro mě majonéza představovala no go věc. V děsivých fantaziích jsem si představovala, že její jediná funkce je usadit se mi v tukových buňkách na zadku. Postupem času, jak jsem se začala o jídlo více zajímat, jsem zjistila, že majonéza je jen vejce, olej, citronová šťáva, sůl a pepř. Věci, které jsem běžně jedla, jen spojené do dresingu. Jakmile jsem si majonézu rozložila na jednotlivé ingredience a pochopila, jak je znovu poskládat dohromady, z obávaného jídla se stala jen alchymie :)


gif

Od té doby, když se setkám s nálepkami dietní kultury, spoléhám se na své vlastní znalosti. Nepotřebuji k rozhodnutí nálepku “bez výčitek”. Rozhoduji o tom já a můžu se opřít o své znalosti.


Záleží na tom, jakým jazykem hovoříme

Na žádné volbě není nic špatného. Někdy si chci dát přílohu, někdy jen salát. Pokud je to to, co opravdu chci, je to tak správně. Jídlo je ve společnosti časté téma a i u nás v rodině se někdy používají moralizující řeči ve smyslu, že ten narozeninový dort si teta nedá, že musí být dneska hodná, nechce hřešit. V těchto případech si můžeme navzájem pomoci, když konverzace směřuje tímto moralizujícím směrem a jemně poznamenat  “jsi hodná, tak či tak.”

gif

Jak trénovat odstranění nálepek?

Nejdříve si zkus ověřit, jak často a ve spojení s čím, používáš nálepky. Například až příště půjdeš nakoupit, soustřeď se, co t o jednotlivých potravinách běhá hlavou.


"Ach, to je špatné, to nemůžu jíst,"

“To má příliš mnoho kalorií”

"To má příliš mnoho cukru/tuku/sacharidů"


Zkus to, myslím, že budeš ohromen/a tím, jak často používáš různá označení pro potraviny, aniž by sis to uvědomoval/a. Povědomí o označování potravin je prvním krokem ke zdravějšímu vztahu k potravinám.


Přeformulujte dobré a špatné na velmi výživné a ne tak výživné:


Všechny potraviny jsou výživné. Počkej co?! Ano, každé jídlo může být výživné, všechny poskytují energii. Samozřejmě existuje výživná stupnice.


Pokud mě znáte, víte, že jsem velký gurmán a miluji dobré prosecco a měkkoučký donut. Většinu času se snažím volit výživnější, ale JÍDLO JE JEDNO Z NEJVĚTŠÍCH POTĚŠENÍ ŽIVOTA. A některé mé oblíbené potravin se nenacházejí na velmi výživné straně stupnice a to je 100% v pořádku. Jde o to, jak často a v jakém množství si ty nutričně méně bohaté potraviny vybírám. A klíč k vyváženému množství těchto potravin spočívá v sebeúctě, péči a důvěře v sebe.


Týna @tojidlo











360 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše