Jak uzavřít mír s přejedením

Miluji období Vánoc: oslavy, čas s rodinou, jídlo. Tradiční vánoční jídlo obsahuje vše, co mi chutná. Bramborový salát? Ano, prosím. Řízek? Že se ptáš. Cukroví? Dám si!

Svátky jsou velkou zkouškou, pokud jde o odhadnutí té správné chvíle, kdy už jsme sytí.

Spíš je pravděpodobné, že se najíme o něco víc, než jsme chtěli.

Na Vánoce se těšíme celý rok a může být těžké, nedat si další porci bramborového salátu nebo neochutnat, jak nám ty perníčky hezky změkly. Jídlo je vynikající, máme ho na dosah a je těžké ho odmítnout. Znamená to, že když sníme nějakou tu porci navíc, i když víme, že jsme již sytí, že je s námi něco v nepořádku? Znamená to, že se přejídáme a měli bychom to řešit?

Mezi poruchami příjmu potravy, jako je záchvatovité přejídání a přejídání o svátcích nebo při zvláštních akcích, jsou velké rozdíly. Jedinec s poruchou příjmu potravy trpí něčím, co lze charakterizovat jako cyklická potřeba jídla vlivem situací či emocí. Jsou to situace, kdy se jídlo používá k zvládání emocí, vyplnění prázdného místa v životě, vyrovnání se se svými problémy a vypořádání se se stresem každodenního života, to jsou signály, že náš vztah k jídlu se stal nezdravým.

Pokud u sebe nesledujete tyto tendence, pravděpodobně jste se jen nechali unést vánočním hodováním a někde mezi obloženým chlebíčkem a polomáčeným cukrovím zjistíte, že jste nacpaní k prasknutí.

Co teď? Nechte k sobě promlouvat ten správný hlas…

Zlý:

"Musela jsi toho tolik sníst? Podívej, jak tě tlačí knoflík od kalhot! To se ti fakt nepovedlo. Po svátcích tvrdý režim, slyšíš?”

Hodný:

„Nic se neděje… Ano, možná jsi toho snědla víc a teď se necítíš dobře, ale stává se to. Nech to být, ať je to jen dnešní pocit. Nech to, ať to zůstane jen v dnešku. Pokud poslechneš ten zlý hlas, může to být začátek nezdravého chování a nezdravého vztahu k jídlu…“

Zažeňte ten ďábelský hlas…

Jak to udělat?

Zkuste si představit co by mohlo nastat, kdyby jste ho poslechli. Pokud ho poslechnete, vede to k výčitkám, trestání se cvičením, svátky už nebudou tak sváteční a vy budete řešit jen kolik jste toho snědli a jak jste špatný člověk.

Neříkám, že je to lehké. Když se přejím, také je mi to nepříjemné. Samotné mi proběhne hlavou myšlenka, proč jsem to nechala zajít tak daleko, že se teď necítím dobře. Důležité ale je, nechat v těch chvílích promlouvat hodný hlas o něco hlasitěji.

Samozřejmě nejlepší řešení by bylo, držet se střídmosti a nejít za hranici pocitu sytosti. Každému se ale někdy stane, že se přejí a než si to vyčítat, můžeme se z toho na příště ponaučit. Ani já za sebe letos nedám ruku do ohně :)

Krásné svátky,

Týna