Vyhledat

Proč jsem nerada jedla v restauraci?

Několikrát do týdne chodím pracovat ven, do kaváren, restaurací.. Je to součást toho,

jak se udržuji produktivní. Práce z domu je fajn. Můžu pracovat kdykoli/kdekoli, ale má

to i druhou stránku. Někdy to znamená pracovat pořád a nikdy. Proto mi vyhovuje párkrát do týdne změnit prostředí a vyrazit ven, jako je tomu právě dnes.


Sedím v kavárně, sleduji její ruch, zapálené rozhovory, chleby s avokádem a nadité lívance a vzpomínám na doby, kdy slova: “Hele. nepůjdeme si dát něco k jídlu?”, byla spíš zdrojem stresu, než nadšení.


Víte o čem mluvím? Nevíte kolik má jídlo kalorií, jaké obsahuje ingredience, kolik ty brambory váží… Jak si to zapíšu?! Tolik nezodpovězených otázek, které člověk

s přísnými pravidly a kontrolou svého jídla potřebuje nutně vědět.

gif

Díky svým přísným pravidlům bylo pro mě téměř nemožné si jídlo venku vychutnat. Upřímně, snažila jsem se jedení venku spíše vyhýbat a to až do doby, dokud jsem nezačala zavádět tyto tipy.


Pokud čte tento článek někdo, kdo má stejné obavy, dovol mi ti převyprávět příběh,

jak jsem se dostala do fáze, že si právě teď objednávám avokádový chléb s množstvím avokáda, o kterém nemám ani tušení. Jak jsem si vypěstovala radost z jídla mimo domov. A jak jsem si jídlo začala skutečně užívat. Věřím, že s přiloženými tipy, strategiemi

a trochou trpělivosti to zvládneš také.

gif

Pojďme se do toho ponořit!


Jíst venku mi bylo nepříjemné. Ale už tomu tak není! Ano, jídlo je výživa, ale nezapomínejme, že slouží k mnohem více účelům, než je základní přežití. Jídlo je kulturní projev, prostředek socializace a podle mého názoru – požitek!


Teď rád už chodím ven jíst velmi ráda. Právě mi obsluha donesla ten avokádový chléb. Ideálně zralé avokádo, domácí křupavý chléb, zastřené vejce, zasypané vrstvou klíčků

a celé je to ÚŽASNĚ DOBRÉ.


Možná si říkáš, to se mě netýká. Miluju jídlo, ale rád/a si předem prohlédnout menu, abych si vybral/a, co budu jíst. Zkus rychlý kvíz a můžeš zjistit, jak moc se tě toto téma (ne)týká.

KONTROLUJEŠ JÍDELNÍ MENU PŘEDEM?

Nemusí to být dobře nebo špatně. Je rozdíl podívat se na menu, abychom věděli,

co restaurace nabízí a je úplně jiná věc, chtít si dopředu zjistit tu nejméně kalorickou variantu a analyzovat každé jídlo.


Znám to, strávila jsem tím hodně času. Předem jsem si prohlížela menu, analyzovala jsem ho, porovnával ho v kalorických tabulkách a mnohdy jsem zjistila, že nic nesplňuje moje striktní představy a to vyvolalo ještě většího obavy z návštěvy restaurace. Nedej bože, když jsem po mém pečlivém plánování přišla do restaurace a “můj výběr” neměli. Improvizace a flexibilita nebyly v tomto období mé silné stránky.


Zeptej se sebe.. Cítím nadšení poté, co se podívám předem na nabídku nebo mi to přináší starosti? Zvaž svůj záměr a tak pochopíš, zda tento zvyk pracuje pro tebe nebo proti tobě.


JSI PŘÍTOMNÝ?

Když jsi v restauraci a trávíš čas s přáteli/rodinou, dokážeš se naladit na konverzaci? Umíš klást promyšlené otázky a poskytovat zasvěcené odpovědi na otázky, které se tobě kladou?


Nebo se tvůj mozek přelévá otázkami a obavami ohledně jídla, zda kuchař bude postupovat podle tvých pokynů?


Svoboda v jídle nám umožňuje být více v přítomném okamžiku a soustředit se na vytváření vzpomínek, nikoli na dodržování zásad svých pravidel.


JE PRO TVOJE ROZHODNUTÍ DŮLEŽITÁ FYZICKÁ AKTIVITA?

Pokud upravuješ to, co si objednáš, podle toho, kolik fyzické aktivity za den máš, pak je to příklad toho, že si jídlo chceš zasloužit.


Tento druh chování jen zvyšuje šance na přejedení. Znám to z vlastní zkušenosti. Ale stejně jako se můj vztah k jídlu a stravování vyvíjel k lepšímu, tak se vyvíjel i můj vztah k pohybu a cvičení. O tom třeba někdy příště :)

gif

Máš více ANO, než NE? Pravděpodobně ti stravování v restauraci dělá starost.

Přesuneme se k tomu, co s tím dělat. A ještě bych k tomu chtěla říct (stejně jako všechny ostatní dovednosti) vyžaduje to čas a praxi. Hned první návštěva restaurace nemusí být úspěšná, ale díky ní budeš blíž k té, která proběhne svobodně, přítomně a bez obav.


1. NEŠETŘI KALORIE NA POZDĚJI

V den, kdy se jde do restaurace jsem měla pocit, že musím ušetřit v průběhu dne nějaké kalorie a podle toho jsem upravila svůj jídelníček. Problém je v tom, že s tímto myšlením vznikala větší pravděpodobnost, že jsem se v restaurace přejedla. Naopak pravidelné jídlo před návštěvou restaurace je tou prevencí proti přejedení.

gif

2. VYTVOŘ SI VLASTNÍ SCÉNÁŘ

Představ si, jak chceš, aby návštěva restaurace probíhala. Vykresli si prostředí, společnost, náladu, energii, pocity, emoce. Vytvoření si tohoto živého obrazu pomáhá navodit naši mysl ke konkrétnímu cíli. Tato technika se používá pro elitní sportovce, aby si představili výhru a tak jí i dosáhli. Jedná se o vítěznou sportovní strategii, tak proč by to nemohla být i tvoje vítězná strategie nad obavami z jídla.

Máš nasazenou výherní náladu a jsi připraven/a dát si dobré jídlo. Co dělat, až se ocitneme v restauraci?

gif


3. OBJEDNEJ SI, CO SKUTEČNĚ CHCEŠ

Mám několik možností a záleží jakou chci zvolit. Můžu chtít si chtít dát salát, ale pokud po něm pokukuji jen proto, že mi to přijde nejvíc “safe”, není to ten správný důvod. Ignorování své touhy může vést akorát k tomu, že z návštěvy restaurace odcházíme ne(u)spokojeni. Pamatuji si situaci, kdy jsem přišla domů nespokojená a dojídala jsem se zmrzlinou.Ještě si vybavuji i ten pocit. Cítila jsem se mnohem hůř, než kdybych si objednala burger, na který jsem v tu chvíli měla chuť.


-----------

Malá poznámka - Jídlo je o nasycení těla, ale i duše. A stejně tak může být návštěva restaurace za účelem výživy nebo zážitku. Za účelem výživy bude spíš ta situace, kdy chodím každý den na oběd do restaurace - tady převažuje nasycení těla. Za účelem zážitku bude situace, kdy si chci zpestřit svůj týden nějakým jídelním zážitkem z restaurace - tady převažuje nasycení duše. A přesně tím se nyní řídím, když jdu do restaurace. Je to běžné jídlo nebo je to zážitek/zpestření?

gif

4. VĚNUJ POZORNOST SVÉMU JÍDLU

Stravování venku je společenská záležitost, to víme… Zapojit se do konverzace je skvělé, člověk přijde na jiné myšlenky, ale také někdy zapomene na to, že jí. Je snadné při rozhovoru bezmyšlenkovitě sníst celý talíř hranolek. Na to mi pomáhá během rozhovoru několikrát odložit příbor, abych si uvědomila, jak moc jsem sytá a zhodnotila, že stále si užívám jídelní zážitek a stále mi chutná. Umět zpomalit a zastavit se uprostřed jídla je také dovednost, kterou se učíme. A pamatuj, čím víc jídla sníme, tím (od určité fáze) zážitek z jídla postupně klesá a začínáme se cítit spíš nepříjemně přejedeně.

gif

5. NENÍ TO POSLEDNÍ VEČEŘE

Nepovažuj dané jídlo za poslední příležitost k požitku. Co nesmíme, si můžeme vzít domů. Pokud se nám v restauraci líbí, nemusíme tu být naposledy nebo pokud nám dané jídlo chutná, můžeme si ho zkusit připravit doma. Není to teď nebo nikdy! Vědět, že můžeme zažít tento požitek znovu, pomáhá se nepřejíst k prasknutí.

gif

6. ZHODNOTIT SI ZÁŽITEK

Máš dojedeno? Jak to šlo? Po některých zážitcích se budeme cítit lépe než po jiných. To je normální. Učíme se a díky tomu, že si v duchu zážitek zrekapitulujeme víme, co příště budeme chtít zopakovat a co ne.

gif


Proč to může být těžké?

Protože je to součást procesu celkového zdravého vztahu k jídlu a nějakou dobu trvalo, než jsme si vytvořili ty vlastní bariéry a tak bude nějakou dobu trvat, než je zbouráme.

To je jeden z důvodů, proč jsem založila skupinový kurz #jimnormalne, který který opakovaně pomáhá řadě žen najíst se normálně, zbavit se obav z jídla a získat z něj to pravé potěšení.


Týna
































574 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše